veterinární ordinace u Mikeše

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Chovatel VS vet.

Články

Chovatel  VS  veterinář


Každý den se ve veterinární praxi setkávám s pacienty, které bych mnohem raději viděla v ordinaci o několik dní dříve.

Nevím, jestli je to nevědomost…ale jak se říká: „Nevědomost neomlouvá.“ A platí to dvakrát tolik, pokud jde o život.


Chovatel a veterinář by měl být jeden celek, jeden tým, který si navzájem důvěřuje. A nejde jen o důvěru chovatele k veterináři a medicíně, ale i o důvěru veterináře v chovatele.


Přístup chovatele je minimálně 50% úspěchu. Proč? Každý chovatel zná své zvíře nejlépe (tedy měl by znát) a je jen na chovateli, kdy zhodnotí, že s jeho mazlíčkem není něco v pořádku.


A tady nastává první problém…Kdy je ta správná doba navštívit veterináře? Je schopný toto zhodnotit každý správně?

Bohužel není.  Pro někoho je to „jen“ zvíře, někdo zase nemá peníze, jiný třeba nemá auto…
Tohle je bohužel ta stránka, kterou si chovatel musí nějakým způsobem zařídit. Jednou k sobě připoutal živého tvora a má za něj odpovědnost.


Nerada přirovnávám zvířata k lidem, ale mám na to jediný recept…představte si, že Vaše zvíře je malé dítě, které ještě není schopno rozeznat, co je dobře a co správně, není schopné říct, kde a co ho bolí….

Pokud bude mít dítě jednorázově průjem, ale jinak bude veselé, papat, pít a smát se, tak nejspíš nikdo z rodičů k doktorovi nepoletí.


Ale představte si situaci, kdy malé dítě 3 dny zvrací, má průjem, nesní ani lžičku jídla a nepije. Jen apaticky leží a má zapadlé oči … kdo z rodičů by neletěl k doktorovi? Je vůbec zodpovědný rodič, který by na dítě v tomto stavu koukal 3 dny? Osobně doufám, že ne.


U zvířat je tohle bohužel běžnou praxí…běžně do ordinace dojde zvíře na pokraji sil, které by bylo před pár dny jednoduché zachránit…o dva dny později už je to boj se smrtí. Nejen, že je ohrožen život zvířete, ale i péče o takové zvíře je mnohem mnohem nákladnější než v počátku onemocnění.

                                                                                                                   

Máte pocit, že veterináře otravujete s prkotinami? Pokud dojdete v ordinační době na vyšetření , tak určitě neotravujete, naopak. Prevence a odhalené onemocnění v začátku je to nejdůležitější a „nejpříjemnější“ v práci veterináře.

Nemůžu mluvit za své kolegy, ale pro mě je mnohem důležitější  X  „zbytečných“ dotazů a vyšetření (to proto, že nikdy není žádný ZBYTEČNÝ, pokud potvrdíme i vyvrátíme chorobu), než úhyn zvířete kvůli pozdnímu příchodu k veterináři

Tak tedy chovatel dorazil k veterináři (ať už včas nebo pozdě) a teď přichází další problém. A to (ne)pravdivé informace o předchozím stavu zvířete, vzniku onemocnění atd. Pokud má být chovatel a veterinář tým, tak se musí vztah zakládat na pravdivých informacích. Pro vytvoření diagnózy je velice důležitá anamnéza. Pokud chovatel tvrdí, že pes je špatný druhý den, ale ve skutečnosti je to týden, tak mu sám zatlouká hřebíček do rakve. Každá mylná informace od chovatele ovlivňuje další postup veterináře, ovlivňuje následnou diagnostiku i léčbu. Bohužel zvířata neumí mluvit a sama by nám určitě ráda řekla pravdu, aby celá mozaika do sebe zapadla a veterinární lékař mohl říct: „Je to ukázkový případ…., diagnoza je jasná. Nasadíme tyto léky a za chvíli budeš, Alíku, fit“.

Proto, prosím, buďte ke svému veterináři upřímní. I s rizikem, že by Vám mohl vynadat, jde přeci o život Vašeho kamaráda.


Navíc (z vlastních zkušeností), stejně se k pravdě postupně dopátráme, jen je to později a všem to přidělá práci, která zabere drahocenný čas.


Ok, majitel tedy přišel včas, řekl veterináři pravdivé informace. Byla stanovena diagnóza a navrhnuta léčba. Např. pes musel podstoupit chirurgický zákrok.


Na doma dostal psík tabletky a límec, aby chirurgickou ránu nelízal. Majitel slíbil, že bude léky dávat dle pokynů a límec nechá psovi na krku do vyndání stehů.


Obvykle cca  5.-6. den volá majitel svému veterináři, že pes má ránu červenou a mokvá. Dojede s psíkem do ordinace, pes má na krku límec. Rána je ale očividně rozlízaná, chybí pár stehů… každý veterinář pozná, že tohle způsobil psí jazyk.


Někdo to přizná hned, že mu bylo psa v límci líto, někdo to nepřizná vůbec a někdo až po několika nepřímých otázkách…límec po pár dnech sundali. Během hojení (většinou kolem 6. dne) rána začne svědit, a když zvíře nemá límec, stačí mu pár sekund na to, aby si ránu upravil k obrazu svému.
Pokud by pes měl límec po běžné operaci 10 dní, tak je rána krásně zhojená. Po rozlízání rány musí zvíře límec na svém krku trpět minimálně o týden déle


Důvěřujte osvědčeným radám svého veterináře.

A v neposlední řadě podávání léků. Po týdnu na kontrole se veterinář optá chovatele: „Zbylo Vám ještě pár tablet?“ Chovatel odpoví, že ano, jedna tabletka zbyla…. Ale jak je to možné, když měl po 7 dní podávat ½ tbl. ráno a ½ tbl. večer? Někde se prostě stala chyba.


Je to jen takové mé povzdechnutí a náhled do běžného dne veterináře. Naštěstí většina chovatelů a majitelů zvířat jsou úžasní lidé a pro svá zvířata udělají maximum. A těm já z celého srdce děkuji.


I veterináři jsou lidé a dělají chyby…ovšem chovatel má jednu obrovskou výhodu, může si svého veterináře vybrat sám.
Veterinář si svého klienta (= chovatele) vybrat nemůže, veterinář to dělá pro zvířata (která si majitele také nevybrala).


A teď jeden příklad ze života. Bylo mi cca 13let, měla jsem svého vymazleného potkana, kterému se v oblasti krku začala dělat boulička. Měla jsem strach jít k veterináři, možná to byla i lenost…až jednoho dne boulička vyrostla do obrovských rozměrů a praskla…proces to byl několikaměsíční. Návštěva veterináře byla již nevyhnutelná. A první otázka lékaře byla:“Jak dlouho mu to roste?“. Já ze strachu řekla, že týden…vědomě jsem lhala, aby mi nevynadal. Dnes už vím, že nejde o nás, ale o ta zvířata. Potkan musel být uspán, nádor už byl neoperovatelný. Kdybych došla dřív, mohl mít život mnohem delší…


Jak vidíte, tak i veterinář má za sebou kus života jako „neveterinář“ a dokáže pochopit chyby ze strachu a nevědomosti.


A proto tento článek píšu, nebojte se a neudělejte stejnou chybu jako já.


Teď, když to vidím ze strany veterináře, si ještě dnes přijdu trapně. Veterinář, který mého potkana uspával, musel vědět, že ten obrovský nádor nevyrostl za týden...                                    

Chybovat je lidské, ale snažme se chyby minimalizovat. Buďme tým, který zachraňuje životy.


V tomto týmu (veterinář-chovatel) nejde, aby se jeden snažil víc než druhý, musí se snažit oba. Protože ani dnešní vyspělá veterinární medicína neumí zázraky.


Z lásky ke zvířatům…
                                                                                                 
MVDr. Michaela Rosypalová

Fotogalerie:
Ilustrační příklady z ordinace. Názorné příklady kožních útvarů.

Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky